Menu

Jak jsme si vyrazili do zoo a za vědou

Dne 17.10. se naše tlupa vydala na "exkurzi", aby se jako neřeklo. Naším cílem byla Plzeň - a to konkrétně Techmania a místní zoo. Ohledně téhle exkurze jsem měla trošku pochybnosti, přeci jenom zvířátka jsme už každý jistě viděl, a pokud si chci náhodou připomenout, jak vypadá zebra, vygooglím si to.
Navíc si nejsem jistá, čeho chce naše učitelka dosáhnout tím, že nás prostě vypustí do zoo? Moc se asi nedozvíme, protože nečteme, no maximálně se mohla snažit mezi námi a těmi zvířaty (chudáky, mimochodem) najít rozdíly... Těžko říct, jestli nějaké jsou...

Nicméně jsme se teda domluvili, že vyjedeme přesně v 8:00 (a na nikoho se prej nečeká...) a já chytře navrhla, jestli bysme já, Míša a Zuzka nešly v sedm ráno (protože v osm už se jelo) na snídani do naší oblíbené Kantýny. Návrh byl odsouhlasen.
My se ještě bokem s Míšou dohodly, že se sejdeme bokem poblíž místa, kde bydlím, protože bydlíme relativně blízko.
Nadešel den D a my se ráno sešly. Bylo chladně a všude se válely chuchvalce mlhy. Těžko říct, jestli to bylo pěkné...
Dorazily jsme do Kantýny, sedly si a objednaly si. Bylo sedm přesně. Já jsem si dala "Fitness snídani", tedy jogurt, směs oříšků a sezónního ovoce (což byla hruška a jablko). Zuzka si dala krupicovou kaši - což je s podivem, jelikož ona ráno nesnídá. Nechápu. Já bych to nedala bez snídaně. Míša si dala snídani a la gurmán, nějaké sýry, šunka, pečivo a máslo nesmělo chybět.

Trošku změnili styl, nepřipomíná vám to další skvělou kavárničku, o které jsem psala - Na Půdu?


Bylo 7:20. Snídaně nikde. What? Kamarádky už začaly docela plašit, aby jsme to stihly. Já se ale snažila ještě zachovat jakžtakž pozitivní přístup. Docela se mi to dařilo, ale už jsem začala být neklidná, když bylo nějakých 7:30, a snídaně ještě nikde. 
Co jako dělaj tak dlouho v tý kuchyni? Pečou to pečivo? To asi ne... Nakonec jsme se toho dočkaly. V 7:35.  Třicet minut se tam dělali s jogurtem, oříšky a několika plátky ovoce, se šunkou, sýry, pečivem a s krupicovou kaší? To přece nemůžou myslet vážně!
Nicméně jsme to všechno snědly rychle jako sarančata, jelikož naše nástupiště nebylo zrovna blízko. Žádná pohodová snídaně, kdepak.
Rychle jsme všechno poplatily (cena ale byla příjemná...) a odešly sprintovaly směr zastávka. Není nic horšího, než rychlá snídaně a sprintování po ránu! 
Nicméně jsme tam dorazily, sice s potem na čele, ale myslím, že jsme nebyly poslední. 
Následovala hodinka busem směr Plzeň. Snažila jsem se číst si knížku a pokud možno nezvracet. Což bylo úspěšný, až jsem se divila. 
Plzeň nás přivítala se svými komunistickými budovami zakrytá v mlze. Trochu mi klesla nálada, protože mi jaksi došlo, že tam bude trošku zima... Ne, že bych byla zmrzlík a nebo bych byla špatně oblečená, ale... Čekaly mě celý dvě hodiny lítání po zoo, a to se mi přirozeně v tý zimě moc nechtělo...





Tenhle krasavec měl podle průvodkyně "kecací den"... No znělo mi to spíš jako zoufalé volání o pomoc... 
Okolo stromů maj žirafy pletivo, aby neožíraly větvičky... Těžko říct, jestli je to dobrý, nebo ne, ale tahle vysoká krasavice nevypadá zrovna šťastně...
Roztomilost sama :3

Slečny útěkářky...
A tady se někdo vydal husím pochodem na výlet... Asi jako my...

:3 

Tenhle má drbání asi hodně rád...
Tenhle kozlík má asi hodně rád drbání. Když nás spatřil, stoupnul si na ohradu a začal po nás pokukovat dokud jsme ho prostě nezačly drbat...


...A asi se mu to líbilo...


Následně jsme se zastavili pozdravit tučňáky. Stáli tam chudáci v bahně... Co by řekli ledu?

Jeden ze vzácných okamžiků, kdy stál docela klidně...
Dozvěděli jsme se taky pár informací o šakalu. Je pěknej, co? Neřekla bych, že dokáže strávit kosti a věci tomu podobný...

Pak následoval rychlý přejezd Plzní do Techmanie, kde jsme měli domluvenou "show" (pěkně nudná, mimochodem...) o parním stroji. Myslím, že v naší třídě žádný budoucí technik ani fyzik nebude, takže docela zbytečný. A pak po celé Techmanii volno...


Bylo tam hodně, co dělat. My jsme se ale s holkama vydaly najíst... Po docela slušném obědě jsme objevily zábavnou kratochvíli, která ale jaksi nesouvisela s cílem Techmanie... Asi...


Židle, která se točila nás zaujala na první pohled, a tak jsme si zavzpomínaly na dětská léta a zapomněly jsme, že za chvíli maturujeme...
Pak už byl čas se přesunout na tu jejich slavnou show.


Týpek nám v podstatě říkal, na co ten parní stroj sloužil v minulosti, že byl pak na hoodně let odstaven a takové blbosti, které nakonec nikoho moc nezajímaly a skončilo to postupným vytrácením se mých spolužáků... 
Tahle nuda trvala celých dvacet minut - podotýkám, že si nebylo kam sednout, takže jsme se většina z nás utábořili na studené podlaze...
Etiketa neetiketa...

Konečně jsme se mohli oficiálně neoficiálně rozejít a my zamířily k zajímavému objektu...


Jak už vám asi došlo, tady si můžete vytvořit cokoliv... A nebo si na to lehnout a obtisknout si postavu, že jo, proč ne... 


Cílem týhle hračičky je se nedotknout žádné z kovových tyčí... Nevydržela jsem u toho dlouho, protože mi bohužel chybí trpělivost.



A tady se jistě vyřádí každý mineraolog. Aneb kamenný Twister. 

Když jsme konečně vylezli z Techmanie, neodolala jsem a vyfotila si, jak se tady začínáme jistojistě pomalinku dusit...


No a pak už jsme - už s větším nadšením - vyrazili do místního nákupního centra Olympie. 

Myslím, že Techmanie rozhodně není pro ty, komu je osmnáct a nijak nedychtí po vědeckých/fyzikálních faktech. A nebo nejsou dostatečně trpěliví.

Byla jsem tam cca. když mi bylo 13, a to bylo o něčem jiném, užili jsme si to a i jsme si odnesli pár poznatků (na který si už stejně nikdo nevzpomene...), ale teď už asi ne...
Co se týče zoo, pěkný nápad, ale zoo v Plzni opravdu nic moc. Nevím, všechno mi tam připadalo maličké, ve špatných podmínkách - viz. tučňáci na blátě... 







4 komentáře:

  1. Byla jsem v Techmanii jako už dávno dospělá a rozhodně jsem se nenudila. Tak to zase třeba za deset, dvacet let zkuste :D

    OdpovědětVymazat
  2. Ja som bola pred 2 mesiacmi u priateľa v Plzni a trochu mi to tam poukazoval. Zašli sme aj do Techmanie a mňa to tam, naopak, veľmi zaujalo... že to skrátka nebola len nudná výstava, ale človek to mohol interaktivitou pochopiť. Ale zase musím povedať, že keď som chodila do školy, bola som rovnaká. Možno je rozdiel ísť na "vnútený" výlet a ísť niekam sám od seba, pretože ma to zaujíma. :)
    A boli sme aj v ZOO, obdivujem, že ste to prešli za 2 hodiny, nám to trvalo 5 hodín. Veľa zvierat je tam podľa mňa v pohode, ale súhlasím, že priestory pre niektoré sa mi tiež zdali trochu menšie. Ale podľa mňa sú ZOO, ktoré sú na tom oveľa horšie. Podľa mňa v prípade niektorých zvierat to zmysel má. Napríklad tiger usurijský je vymierajúci druh a takto sa ľudia snažia o jeho zachovanie. Na Slovensku máme špeciálnu akoby "ZOO" len s nimi (práve s cieľom zachovania druhu), nájdi si na facebooku Oáza sibírskeho tigra. Tam sú tiež vo vyhradených priestoroch, ale nemyslím si, že by majitelia na nich kašľali. Naopak ich majú nadovšetko radi! :) Každý, kto si svoje zvieratko pozná, vie rozoznať, kedy je naozaj spokojné a to si myslím, že oni vedia. A ten tiger, ak sa tam narodil, nevie ako vyzerá jeho prirodzené prostredie, rovnako ako to nevedia naše psy, mačky, králiky, škrečky... a keby sme ich voľne vypustili do prírody, iba by sa tým narobila škoda, lebo by sa nevedeli o seba prirodzene postarať. :) Na FB sa často vyskytujú prosby, kto sa ujme zvieraťa, ktoré sa našlo opustené niekde v parku, lebo niekto si asi myslel, že tým tomu zvieraťu pomôže, keď ho vypustí. :) Takže za mňa ZOO áno aj nie, záleží o aké zvieratko sa asi jedná.

    OdpovědětVymazat
  3. To máš pravdu, že je v tom rozdíl, zda je to vynucené, nebo tvoje čistá zvědavost :). My jsme to tam jakože spíš proletěli, než prošli :D. Já vím, že bez zoo bysme některé druhy zvířat dávno neměli, no.. Ale jak říkáš, je to individuální. Kouknu na ten Facebook, vypadá to zajímavě :).
    Vypustit do přírody může dle mýho jen odborník... Třeba někdo ze záchranných stanich a podobně :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář :). Jste skvělí ♥

O mně

Moje fotka
Už tu straším osmnáct let, z toho jeden rok jako veganka. Mojí zálibou je hloubání nad nesmrtelností chrousta, někdy něco uvařím... Jestli se tomu dá tak říkat, a když to výjimečně chutná, dozvíš se o tom skrz nový recept, co sepíšu. Knížky jsou mým smyslem života, takže se jimi dost vydatně obklopuju. Tenhle blog nemá žádné stanovené téma, takže je to taková všehochuť receptů, nápadů... No a toho hloubání. Občas se taky někam podívám, ať už na nějakou akci nebo do země/města, kde jsem ještě nebyla. Baví mě zkoušení nových věcí, jsem docela zvídavý tvor a štoura, co do všeho strká nos. To by asi bylo všechno, milý čtenáři. Farewell a přeju ti šťastnou cestu ať už mým blogem, nebo jinými zákoutími internetu. gingerjannie@gmail.com https://www.facebook.com/GingerJannie/ https://www.instagram.com/gingerjannie/